Stříbrohřbetý samec v přírodě dnem i nocí brání svou početnou rodinu, tvořenou samicemi a mláďaty různého věku. Jeho postavení je ale ve stálém ohrožení, roli vůdčího jedince nemá rozhodně pod penzí. Na jeho místo se totiž tlačí řada mladších, stále silnějších a drzejších rivalů a on jim musí dokazovat svou sílu a přesvědčovat je, že postavení na vrcholu si zaslouží.
K zastrašení svých soků, ale jistě také proto, aby imponoval zamilovaným samicím ve svém harému, předvádí celou řadu ritualizovaných postojů, pohybů, výpadů i výkřiků. V jeho chování můžeme vyčíst některé přesně vymezené fáze.
1. Samec vyráží výkřiky.
2. Trhá listy, které poté drží v tlamě.
3. Staví se na zadní končetiny a zvětšuje opticky svou velikost.
4. Vytrhává prudce rostliny a rozhazuje je do vzduchu kolem sebe.
5. Buší se dlaněmi do hrudi a dupe.
6. Vzpřímený prochází houštinami.
7. Znovu trhá rostliny kolem sebe.
8. Buší dlaněmi do země.
Tento vzorec chování se může opakovat a slouží současně jak ke komunikaci s jinými gorilími tlupami, tak k udržování soudržnosti uvnitř vlastní skupiny. Mnohé z těchto projevů můžeme také sledovat v malé gorilí rodině v pražské zoo, kde je samec Richard uplatňuje i vůči návštěvníkům za nerozbitným sklem.