Občas jsem zachytil podobně vyplašené pohledy, ale nikdo se neodvážil přímo zeptat, zda nás velitel třeba jen tak nehoupe. Chvilku jsem se touto nadějí bláhově chlácholil, ale pak mi došlo, že instruktoři žertují v podobných věcech jen málokdy. Ta myšlenka mě zcela ovládla. Skutečně jsem si tu situaci nedokázal představit. "Přece nejsem prase! To po mě nemůže nikdo chtít!" Hlavou mi probleskla i myšlenka, že bych se na celý výcvik prostě vykašlal. Přišel jsem sem přece bušit, "být tvrtej". Rambo ani Steven Segal přece taky nikdy v žádném filmu cizí chcánky nepijí. Tak o co jim do pr...e jde!!!!! V celém těle jsem pociťoval třes, který jsem nedokázal ovládnout. To, co zažívala moje psychika, bylo skutečné utrpení. Vážně si ten pocit do teď pamatuji a mohu vám zaručit, že do tohohle článku skutečně patří. Je to text o krutosti a pro mě to kruté bylo.