Sunday, August 19, 2007

Pak nám hlavní velitel

této akce s potutelným úsměvem sdělil. "Chlapi, na konci dne tu várnici společně pěkně vychlastáte, aby jste tak oslavili úspěšné složení první velké zkoušky." Málem jsem se vyvrátil. Úplně jsem cítil, jak se mi obrací žaludek naruby. Nenápadně jsem přelétl pohledem všechny členy naší skupiny a zkoušel si představit, že večer budu muset pít jejich chcánky. Můj stav se blížil skutečné panice. Viděl jsem "Azbesta", velkého Maďara, který, jak jsem viděl ve sprše, měl pokryta celá záda velkými trudovitými vředy. Za ním stál Ali, nepříjemný Arab s nedávno vyléčenou kapavkou či jakým hnusem, jehož penis měl na sobě ještě stále stroupky, jako šupiny hada. A nebo třeba Boris, mohutný Rus, který přišel do styku s vodou jen když spadl z kladiny do vodního příkopu. Jeho nechuť k mytí byla známá. Večer na světnici nás vždy štval tím jak chodil kolem nás jenom ve slipech s rukou mezi nohama a drbal si koule. Vydávalo to nepříjemný šustivý zvuk, jako když o sebe šolícháte dva smirkové papíry. Takových típků tam bylo ještě pár.