No, nakonec jsem si řekl, že budu dělat vše co ostatní. Večer je ještě daleko a pak se uvidí. Akce začala a my začali makat. První hodina byla krušná a na nepříjemnou epizodu jsem skoro zapomněl. Pak přišla první krátká přestávka a instruktoři vytáhli várnici. Stál jsem v řadě jako jeden z posledních s rozepnutým poklopcem. Když jsem přišel na řadu, byla na dně várnice již pěticentimetrová hloubka žluté tekutiny. Rozkročil jsem se a snažil se myslet jen na to, abych se prostě vyčůral. Šlo to hůř, než jsem čekal. Z várnice stoupal teplý smrad z něhož se mi dost navalovalo. Nakonec jsem čůrat začal a abych se vůbec trefil musel jsem se do várnice podívat. No šok! Jeden s kolegů se na předchozí překážce docela slušně narazil v rozkroku a tak trochu krvácel do močové trubice. Snažil jsem se svým proudem moči srážející se kousíčky krve alespoň trochu promíchat. Nešlo to. V hlavě mi hučelo, ale těžko říct zda po fyzickém výkonu, nebo jen kvůli psychickým problémům. S velkým odstupem času bych svůj vnitřní stav možná popsal právě jako to básnické přetavování charakteru a lámání zažitých etických pravidel.