Jestli jsem byl doposud v depresi, tak můj nový stav se ani nedal popsat. Podíval jsem se na nedalekou hromadu čehosi, co před pár minutami byl ještě živý tvor radující se, svým způsobem, ze života.
Na první pohled zde došlo k drastickému a zcela zbytečnému usmrcení zvířete při výcviku. Celá věc má i poněkud jinou stránku. Vše bylo natáčeno videokamerou a podobné ponaučení, jakého se dostalo nám, budou moci vstřebávat snad ještě celé generace kluků, kteří sem přijdou po nás. I oni budou moci poznat zkušenost, plynoucí z této situace, ovšem již bez usmrcení dalšího zvířete. I nám často takto promítali spousty zajímavých video sekvencí, s poučným kontextem.
Celá věc měla ještě druhý den dohru, pro mě velmi významnou. Cvičení končilo odpoledne a večer bylo závěrečné vyhodnocení, na kterém se rozebírala úspěšnost činnosti jednotlivých adeptů. Na přetřes přišel i můj "případ". Velitel o něm hovořil poměrně dlouho. Pro mě šokující bylo zjištění, že můj postup chválí a naprosto oceňuje.