Do té doby jsem zažil už hodně utrpení a tak by mě podobná věc snad ani neměla citově zasáhnout. Viděl jsem kamaráda, střeleného do krku, který vzápětí vykrvácel. Při horolezeckém výcviku se jiný kamarád zřítil ze skály a způsobil si tím otevřenou frakturu stehenní kosti. Viděl jsem namodralou kost, trčící z boku jeho stehna, po němž stékala krev a tmavý morek. O "drobnějších" zraněních ani nemluvím. Skutečně jsem se pokládal v tomhle směru minimálně za chladného a kdyby mi někdo právě nastalou situaci předem popsal, asi bych se mu vysmál.
Pevně jsem sevřel nůž v rozhodnutí přeřezat krávě krční tepny. To jsem se se zlou potázal. Jakékoliv přiblížení k hlavě zapříčinilo u krávy prudké pohazování hlavou se zjevným úmyslem zasáhnout mě rohama. Divoce koulela očima, ve kterých jsem cítil šílenou výčitku. To už jsem nevnímal okolí ani pohledy instruktorů. Znovu jsem popadl do ruky silný klacek a začal jím bušit do kraví hlavy. Neustálý bolestný řev mě doháněl k šílenství. Jestli si myslíte, že kráva se dá zabít jedinou ranou silného klacku, tak se šeredně pletete. Někdo to možná dokáže, já ale ne. Třískal jsem znovu a znovu, až mě neuvěřitelně bolely ruce. První rána dokázala jen ulomit krávě roh a druhá jí vyrazila oční bulvu a oko zůstalo viset na nervu. Abych ji nakonec usmrtil, muselo přijít těch úderů minimálně dvanáct.